Tričko ještě není vojna

My všichni, kdo pamatujeme doby minula, dosud pamatujeme, co to byla povinná dvouletá (či později kratší) prezenční vojenská služba. Říkalo se jí třeba služba vlasti nebo plnění čestné občanské povinnosti, ale do toho to mělo hodně daleko. Spíše to byly dva ztracené roky života plné buzerace, která nemohla nikomu normálnímu dělat dobře. A kdo tedy nalezl způsob, jak tomuto uniknout, kdo si mohl z nějakého důvodu pořídit modrou knížku, byl šťastlivcem.

Ale navzdory tehdejšímu odporu k této ‚čestné povinnosti‘ jsme my lidé obvykle nezanevřeli na armádními vzory motivované oblečení. Často jsme rádi nosili aspoň někam do přírody maskáče a kanady, pokud jsme tyto sehnali.

A na ničem z toho se dodnes nic moc nezměnilo. O čemž jsem hluboce přesvědčen. Kdyby dnes někdo chtěl nahánět mladé muže (a třeba nejen mladé muže) povinně do armády, nedočkal by se rozhodně vděku, spíše by to vyvolalo vlnu odporu, ale co se týká oblečení s vojenskými motivy, to si kdekdo z nás oblíbil.

A tak třeba s oblibou nosíme na své hrudi 14. pluk logistické podpory Armytrika. Tedy samozřejmě nenosíme na prsou celý zmíněný pluk, ale jenom jeho vyobrazení na potištěném tričku. A neděláme to proto, že bychom snad toužili zapojovat se do přípravy, plánování, řízení a organizace logistického zabezpečení pozemních sil při jejich rozvinutí a plnění úkolů mimo území naší vlasti, neoblékáme se tak proto, že bychom chtěli narukovat a stát se třeba i profesionálními vojáky. Činíme tak prostě proto, že se nám taková potištěná trička líbí.

A tak potkáme v podobném tričku klidně i spoustu těch, kdo vůbec netuší, že k tomuto pluku náležejí i pardubický 141. zásobovací prapor, i klatovský 142. prapor oprav nebo 143. zásobovací prapor z Lipníku nad Bečvou. Protože to uživatelé takových triček vědět nemusí. Jsou to přece jenom obdivovatelé takových motivů, stejní jako vy nebo já.

My všichni, kdo pamatujeme doby minula, dosud pamatujeme, co to byla povinná dvouletá (či později kratší) prezenční vojenská služba. Říkalo se jí třeba služba vlasti nebo plnění čestné občanské povinnosti, ale do toho to mělo hodně daleko. Spíše to byly dva ztracené roky života plné buzerace, která nemohla nikomu normálnímu dělat dobře. A kdo tedy…